Jaké to je poprvé přistávat se stovkou lidí na palubě? Rozhovor s mladým českým pilotem Jakubem Kordošem.
Podzimní sezóna cestování je v plném proudu a s tím je spojený zvýšený zájem o leteckou přepravu. Přečtěte si rozhovor s mladým českým pilotem Jakubem Kordošem, který odpovídal i na netradiční otázky, které od pasažérů nedostává úplně běžně.
Než vlezu k tobě do letadla, měl bych se raději pojistit?
Pojistit byste si měli maximálně zavazadla nebo zrušení letu! Já osobně, stejně jako všichni piloti, létám hlavně zodpovědně a bezpečně, nebezpečné situace ale samozřejmě nastat mohou. Nicméně letadlo je navrhnuto tak, že i když se něco pokazí, nemělo by to hned znamenat katastrofu, jako piloti navíc každý půlrok cvičíme dlouhé hodiny na plně pohyblivém simulátoru spoustu různých černých scénářů, které by vyžadovaly opravdu velkou náhodu/smůlu, aby se staly naživo, ale i tak se výjimečně dějí a my jsme na ně připraveni.
Jak ses dostal k letectví? Jsi z letecké rodiny? Chtěl jsi vždycky být pilotem?
K letectví jsem se dostal celkem náhodou, kdy jsem pro sebe po střední škole hledal vhodnou vysokou školu. Obor profesionálního pilota mě okamžitě oslovil, a i když z letecké rodiny nejsem, můj taťka mě do toho hodně namotivoval a zajistil mi financování praktického výcviku. Jako hodně lidí jsem byl vždy fascinován kovovými létajícími stroji, ale nikdy mě ani nenapadlo, že by bylo možné s nimi jednoho dne létat, takže se mi o tom ani nesnilo.
Co pro tebe bylo v rámci výcviku nejtěžší?
Na mém výcviku bylo na počátku velmi těžké samotné studium na vysoké škole, kdy jsem se nejprve musel překousat přes celkem složité předměty, jako jsou matematická analýza, fyzika, geometrie, statistika, a jim podobné. Jakmile se to podařilo, začaly už zajímavější předměty, které už přímo souvisely s létáním, to už šlo lépe.
V rámci praktického výcviku si vzpomínám, že byl celkem těžký přechod z pravidel létání podle vidu na létání podle přístrojů. Létali jsme na simulátoru a prvních několik hodin jsem nebyl schopen pochytit, co se děje, měl jsem v tom obrovský zmatek. Naštěstí jsme měli super instruktory a po chvíli jsem se do toho dostal, jinak byl výcvik příjemný, zajímavý a řekl bych, že bez větších problémů.
Zakončení výcviku, tedy závěrečné teoretické a praktické zkoušky, byly velmi vyčerpávajícím vyvrcholením celého studia, ve výsledku právě tyto oficiální závěrečné zkoušky na úřadě civilního letectví byly tím nejnáročnějším elementem při získání licence.
Jak dlouho létáš a na jakém letadle aktuálně létáš?
Od konce roku 2019 létám komerčně na letounu Embraer 170/190. Předtím jsem létal ve výcviku na letadlech Cessna a Piper, začátek tohoto dobrodružství datuji k létu 2016.
Co tě na létání nejvíce baví? Co bys naopak klidně vynechal?
Baví mě na tom skoro všechno – nemůžu nezmínit bezvadné výhledy, příjemné kolegy, ergonomické letadlo, zajímavé, střídající se destinace a časy letů, různé pobyty v super hotelech, jednoduše nemám v práci stereotyp. V neposlední řadě máme moc pěknou uniformu a jak by řekli moji polští kolegové – To nie jest praca, to jest przyjemność! Co mě ale baví nejméně, jsou takzvané deadheady, neboli lety, kdy s posádkou letíme jako pasažéři, protože nás firma potřebuje na letadle jinde, než kde se právě nacházíme. Takových letů máme obvykle v měsíci hned několik, nejsou nám proplácené a často to pro nás znamená hodiny sezení a čekání. Druhou nepříjemností jsou pauzy mezi jednotlivými lety, jelikož většinou letíme více než jeden let za den, stává se, že v mezičase znovu čekáme a sedíme na letišti spolu s pasažéry klidně i dvě hodiny, opět zadarmo. Tyto dvě aktivity jsou pro mě mnohem více únavné než samotné pilotování.
Jaké je tvé vysněné letadlo, se kterým bys chtěl létat? Aerolinka, pro kterou bys chtěl létat?
Mým vysněným letadlem je to, díky kterému budu moci vykonávat práci, kterou miluji, a který mi vydělá na živobytí. Ve výsledku jsou všechna letadla vlastně krásná, ale určitě si neumím představit, že bych celý život létal jen na jednom typu. Do budoucna bych rád zkusil jiný typ letadla, nebo jiný typ létání – například dálkové lety za oceán. Nepovažuji to ale za svůj cíl.
V aerolince na toto pohlížím podobně, dokud jsem ve své stávající společnosti spokojen, chovají se ke mně fér a mám potenciál se ve firmě nějakým způsobem rozvíjet do budoucna, nemám důvod měnit, rád zůstanu věrný. Dlouhou dobu jsem přemýšlel o nějakém dobrodružství daleko od domova, například Severní Amerika, Blízký východ, tropický ostrov Mauricius, nebo třeba Nový Zéland. Tyto možnosti si nechávám otevřené, ale v blízké době to necítím. Mimochodem už nějakou dobu také sním o tom, že bych létal ve stejné společnosti se svým nejlepším kamarádem Danem, zatím se nám to ale, bohužel, nedaří. Snad jednoho dne!
Jaké byly tvé pocity při prvním letu s pasažéry? Přemýšlel jsi o tom, jak asi let oni vnímají, nebo jsi na to vůbec nemyslel?
Bylo to hodně emocí a také hodně intenzivní práce, jelikož mi asi záměrně naplánovali úplně nejkratší let, který máme, trval asi půl hodiny, navíc instruktorem byl náš šéfpilot. Nestihl jsem se ani zorientovat a už jsme přistávali. Pamatuji si, že mi letuška přinesla za letu do kokpitu jídlo a já si spokojeně jedl, zatímco letadlo si hezky letělo. V tu chvíli mi instruktor musel připomenout, že nejdřív musíme řídit letadlo, a pak se najíst. Nicméně vědomí, že jsem opravdu poprvé přistál se stovkou lidí, bylo úžasné. Dokonce si myslím, že pasažéři ani nepoznali, že to bylo moje poprvé!
Na jaké letiště létáš nejraději a na které nerad a proč?
Nejradši bez pochyby létám do domovské Prahy, mám dokonce zařízenou trvalou žádost o co nejvíce pobytů v Praze, navíc většinou se přijede podívat na můj přílet mamka se sestrou na vyhlídku na Kněževsi, ony pak mávají a já před přistáním blikám světly. Všechna letiště jsou jinak v něčím zajímavá a jiná, mezi mé oblíbené patří sever Evropy - Baltik (Tallin, Riga, Vilnius) a Skandinávie (Kodaň, Billund, Göteborg, Stockholm, Oslo), pokaždé jsem fascinován jejich nádhernou zelenou krajinou, jezerami a mořem, takové výhledy se neomrzí. Všeobecně, kde je letiště blízko moře, je garance parádního přiblížení – Nice, Benátky, Dubrovník a Atény nabízí jedny z nejhezčích přistání v naší obvyklé nabídce letů po Evropě. Nemám naštěstí letiště, které by mi vadily, ale jsou letiště, kde jednou za čas bývají zpoždění, ať už kvůli hustému provozu nebo nedostatku zaměstnanců na letišti, to pak sedíme a čekáme. V Amsterdamu, Paříži, Curychu nebo Bruselu se takto někdy zasekneme.
Jaký byl tvůj nejhorší zážitek v letadle jako pro pilota? Nastala nějaká situace, ve které ses opravdu bál? Pokud ano, když se na ni zpětně podíváš, bylo to možné ohrožení letu nebo letadla?
Naštěstí jsem neměl nijak závaznou situaci, ani jsem se nebál, ani nehrozilo skutečné ohrožení. Jako nejhorší zážitek bych ale hodnotil část výcviku na dopravním letadle, kterou nazýváme base training. Za účelem získání daného typoveho výcviku je potřeba šestkrát vzlétnout a přistát se skutečným letadlem. Typickým způsobem je let bez pasažérů na malé letiště bez provozu, kde se později piloti střídají a hodiny se létají jenom krátké okruhy s přistáním a následným vzletem. Já byl ten den plánován jako poslední (šestý), kdo si okruhy odletí, bohužel v tu dobu bylo v polské Bydhošti hodně turbulentní ovzduší. Po několika hodinách kroužení mi kombinace stálého náklonu letadla a těchto turbulencí udělala neuvěřitelně zle a zbytek letu jsem strávil zvracením v zadní toaletě, nemohl jsem se odtamtud dostat, jak špatně mi bylo.
Jak se cítíš v letadle jako cestující? Vnímáš v rámci své profese průběh letu, vzlet, přistání, komunikaci z pilotní kabiny atd., a říkáš si, že bys některé situace zvládl lépe?
Cítím se komfortně, většinou si něco čtu, poslouchám hudbu, koukám na film, nebo si povídám se sousedem. Ze začátku jsem si v hlavě komentoval, co piloti asi teď dělají, že tohle a tamto by se přece dalo udělat lépe, ale teď už je to pro mě taková rutina a kolegům věřím, takže let vůbec nevnímám, hlavně chci už být co nejdříve v destinaci, poděkovat posádce a opustit letiště.
Jaké jsou vztahy mezi zasloužilými piloty, kapitány, a nováčky nebo piloty, co létají teprve pár let? Troufne si mladší pilot upozornit zkušenějšího na to, když třeba udělá něco nesprávného nebo ne zcela podle předpisů?
Musím říct, že vztahy jsou v dnešní době, přinejmenším v LOTu, opravdu dobré, většina starších kapitánů mladé kopiloty bere jako své kolegy, není problém na něco upozornit, sami vědí, že nejsou perfektní. Ve firmě každoročně navíc každý člen posádky prochází školením na téma spolupráce v posádce, kde se vyzdvihují pozitiva řešení problémů společně, že jsme vlastně jeden tým, i když jsou kolegové nezkušení. Bohužel se ale vždy najdou výjimky, kde se kapitán domnívá, že je bohem, s takovými se létá těžko a není lehké s nimi jakkoliv diskutovat, nicméně pokud jde o bezpečnost, neměl by se mladší pilot bát prosadit jednoznačně lepší názor, který by vedl ke zvýšení bezpečnosti, i když riskuje nepříjemnou atmosféru. Takoví kapitánové ale odchází do důchodu a čím dál tím víc se prosazují mladí kapitáni, kteří už svým moderním a přirozeným přístupem ke spolupráci v posádce zavádí velmi příjemné a profesionální prostředí.
Je nějaká situace, která může nastat během letu, které se opravdu bojíš a nechtěl bys ji zažít?
Existuje spoustu potenciálních situací, které by mohly být opravdu nepříjemné a se kterými se těžko něco dělá, ale nemyslím na to tím způsobem, že bych se bál. Nepříjemná nebo náročná na řešení může být například situace násilného pokusu o únos letadla, nebo třeba hrozba výbušniny na palubě, o obou případech existuje nemálo hollywoodských filmů, a to je skutečně nezávideníhodná situace. Naštěstí za účelem předcházení takovýmto případům jsou zavedeny důkladné bezpečnostní postupy ve všech sektorech leteckého odvětví, takže taková situace snad jen tak nenastane.
Je možné, aby se cestující za tebou před letem nebo po letu přišli podívat do kokpitu? Žádají o to?
Určitě, velice často za námi před letem nebo po letu chodí cestující, jestli by se mohli podívat do kokpitu, případně udělat fotku. Většina z nich jsou malé děti, ale jakémukoliv pasažérovi s radostí ukážeme pilotní kabinu. Rád se s Vámi potkám na palubě i v kokpitu!
Na co se tě lidé nejčastěji ptají?
Často slýchám dotazy na to, kolik lidí se do letadla vejde, jak daleko a jaké destinace létám anebo například jestli jsem měl nějakou závažnou situaci na palubě. Dotazy také bývají na to, co všechno jako druhý pilot můžu dělat, jestli mi to kapitán někdy půjčí a případně kdy budu kapitán a kolik na to potřebuji nalétat hodin. V neposlední řadě se samozřejmě lidé zajímají o stereotyp randění mezi piloty a letuškami.
Kolik už jsi sbalil holek na to, že jsi pilot?
Dávno už jsem se naučil nepoužívat to jako způsob k balení, ale opravdu to často bývá velkým probořením ledů, nejen u holek, ale prakticky u kohokoliv. Rád si myslím, že jsem byl schopen danou slečnu sbalit dřív, než zjistila, že jsem pilot, nebo že se mi to podařilo nejen kvůli tomu!
Pilotují lépe ženy nebo muži?
Musím říct, že z mojí zkušenosti ženy pilotují stejně dobře jako muži. Máme ve firmě spoustu pilotek a všechny létají skvěle, rozdílem je, že ženy jsou mnohem opatrnější, všemu přikládají velkou váhu a kontrolují vše dvakrát, zatímco muži dokážou být hodně uvolnění a některé méně významné detaily je prostě tolik nezajímají.
Co ty a pojištění? Zajímáš se o něj, nebo je to jen nutné zlo?
Až donedávna to bylo nějaké nutné zlo, kterému jsem se rád vyhýbal, ale jak přichází nové povinnosti, hypotéka, auto - díky správnému pojištění můžu být v klidu a nebát se o budoucnost.
Kdy a co sis naposledy pojistil?
V létě 2024 jsem si od pojišťovny Slavia výhodně pojistil svoje první auto a matčin byt, kterým mi ručí k hypotéce, ale také ztrátu zdravotní licence k létání, pro případ, že bych ze zdravotních důvodů nemohl dále létat a tím se zkomplikovalo splácení hypotéky.
Díky své práci navštívíš mnoho zemí, pojišťuješ se nějak speciálně pro každou cestu nebo máš celoroční cestovní pojištění?
V rámci cestování v práci máme cestovní pojištění od firmy na všechny naše cesty, ale ve volném čase též rád cestuji, proto mám celoroční pojištění na cestování do zahraničí.
Redakce
Autor portalpojisteni.cz
